ETF vs. jednotlivé akcie: Co je lepší pro běžného investora?

Když investor každý měsíc odkládá peníze do akcií, obvykle stojí před dvěma možnostmi. Buď koupí ETF, které drží desítky, stovky nebo tisíce firem, nebo začne vybírat jednotlivé akcie a staví portfolio z konkrétních společností.

Na první pohled může být lákavější druhá varianta. Pokud investor vybere další velkou technologickou firmu nebo společnost, která rychle roste, může její akcie překonat celý trh. Jenže stejným způsobem může také výrazně zaostat. U jediné akcie totiž investor nenese pouze tržní riziko, ale i riziko konkrétní firmy.

ETF a jednotlivé akcie proto nejsou jen dvě různé cesty ke stejnému cíli. Jde o rozdílný způsob práce s rizikem, časem, náklady i vlastními emocemi.

Co je ETF a co kupujete u jednotlivé akcie

ETF, tedy burzovně obchodovaný fond, sdružuje peníze investorů a podle své strategie nakupuje například akcie, dluhopisy, komodity nebo jejich kombinaci. Investor nekupuje přímo celý koš cenných papírů, ale podíl ve fondu, který tento koš vlastní.

Široké akciové ETF může sledovat například index velkých amerických firem, globální akciový index nebo evropské společnosti. Jediným nákupem tak investor získá expozici vůči mnoha firmám a sektorům. ETF se obchoduje na burze během dne podobně jako akcie, jeho cena se proto v průběhu obchodní seance mění.

U jednotlivé akcie investor kupuje podíl v jedné konkrétní společnosti. Výsledek závisí na jejích tržbách, zisku, zadlužení, konkurenční pozici, kvalitě vedení i na očekáváních trhu. Cena může reagovat také na jedinou událost, například neúspěšný produkt, regulatorní problém nebo změnu výhledu hospodaření.

Diverzifikace je hlavní výhoda ETF

Největší výhodou širokého ETF je diverzifikace. Pokud jedna firma v portfoliu vykáže slabé výsledky, její pokles má na celý fond obvykle menší dopad než na portfolio, které drží pouze tuto akcii.

Diverzifikace ovšem neznamená, že ETF nemůže klesnout. Široké akciové ETF bude při výrazném poklesu akciových trhů pravděpodobně také ztrácet. Rozdíl spočívá v tom, že investor obvykle není závislý na osudu jediné společnosti.

Důležitý je také typ ETF. Fond zaměřený na jediný sektor, jednu zemi nebo několik málo firem nemusí být dostatečně diverzifikovaný. ETF na technologie může mít desítky pozic, ale přesto může být silně závislé na vývoji jednoho odvětví. Samotné označení ETF proto není zárukou nízkého rizika.

Jednotlivé akcie nabízejí větší kontrolu i větší odchylku od trhu

Investor, který vybírá jednotlivé akcie, má nad portfoliem větší kontrolu. Může se zaměřit na firmy, kterým rozumí, vynechat společnosti s vysokým zadlužením nebo si vytvořit vlastní kombinaci sektorů a zemí.

Tato kontrola má ale svou cenu. Aby portfolio nebylo příliš koncentrované, investor obvykle potřebuje více různých akcií. Nestačí vlastnit pět firem ze stejného odvětví a považovat portfolio za skutečně diverzifikované. Je třeba sledovat také vazby mezi firmami, regionální rozložení a podíl jednotlivých pozic.

U jednotlivé akcie může být ztráta výrazně vyšší než u širokého ETF. Firma může dlouhodobě ztrácet konkurenceschopnost, přijít o klíčový produkt nebo se dostat do finančních problémů. V krajním případě může hodnota akcie klesnout téměř k nule. Široký fond sice může utrpět velkou ztrátu, ale obvykle není závislý na přežití jediné společnosti.

Proč je porážka indexu obtížná

Jednotlivé akcie mohou široký index překonat. Problém spočívá v tom, že předem není snadné poznat, které z nich to budou. Investor musí správně odhadnout nejen kvalitu firmy, ale také cenu, za kterou akcii nakupuje, budoucí růst zisků a očekávání ostatních účastníků trhu.

Určitou představu nabízí data SPIVA společnosti S&P Dow Jones Indices. V roce 2025 zaostalo za indexem S&P 500 celkem 79 procent aktivně řízených amerických fondů zaměřených na velké společnosti. Zaostání činilo 67 procent fondů při tříletém horizontu a 89 procent při pětiletém horizontu.

Tato statistika není přímým srovnáním ETF s portfoliem jednotlivých akcií. Aktivně řízený fond má jiné náklady, pravidla i proces rozhodování než drobný investor. Přesto ukazuje, že dlouhodobé překonání širokého indexu není jednoduchý úkol ani pro profesionální správce s analytickými týmy.

ETF proto pro mnoho investorů představuje způsob, jak získat tržní výnos bez nutnosti předem určit několik vítězných firem. Investor se vzdává šance na mimořádný výsledek jedné akcie, zároveň ale snižuje riziko, že vybere dlouhodobého poraženého.

Náklady nejsou jen poplatek fondu

U ETF je třeba sledovat především průběžné náklady fondu, často označované jako TER nebo expense ratio. Tyto náklady se průběžně odečítají z majetku fondu a snižují výnos investora. Dva fondy sledující podobný index proto nemusí mít stejný výsledek.

Nákladovost ETF ale není jediným výdajem. Investor může zaplatit také poplatek brokerovi, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou nebo náklady spojené s převodem měny. U méně likvidních ETF může být rozdíl mezi cenou, za kterou lze koupit, a cenou, za kterou lze prodat, výraznější.

U jednotlivých akcií bývá průběžný náklad fondu nulový, protože žádný fond nevlastníte. To ovšem neznamená, že jsou automaticky levnější. Aktivní investor může provést mnoho obchodů, platit více poplatků, častěji převádět měny a vytvářet si náklady spojené s rebalancováním portfolia.

Modelový příklad: ETF jako základ a akcie jako doplněk

Modelový příklad není předpovědí budoucího výnosu. Představme si investora, který má k dispozici 100 000 Kč. Konzervativnější varianta může vložit celou částku do širokého akciového ETF. Investor tím získá jednoduché portfolio s rozložením mezi řadu firem.

Druhá varianta může například rozdělit 80 000 Kč do širokého ETF a 20 000 Kč do pěti jednotlivých akcií. Každá z nich by tvořila čtyři procenta celého portfolia. Pokud jedna akcie klesne o 50 procent, dopad na celkové portfolio by při nezměněné hodnotě ostatních investic činil přibližně dvě procenta.

Kdyby investor naopak vložil všech 100 000 Kč do jediné akcie a ta klesla o 50 procent, ztráta by činila 50 000 Kč. ETF tedy neodstraňuje tržní riziko, ale může výrazně omezit dopad problémů jedné společnosti.

Výhoda jednotlivých akcií: možnost překonat trh

Jednotlivé akcie mohou dávat smysl investorovi, který je ochoten věnovat čas analýze firem a přijmout vyšší kolísání hodnoty portfolia. Potenciální odměnou je možnost překonat výnos trhu.

Takový investor by měl rozumět alespoň základním údajům, jako jsou růst tržeb, provozní marže, volné cash flow, zadlužení, ocenění akcie a konkurenční výhody. Samotný rychlý růst ceny nebo známá značka nejsou dostatečným důvodem k nákupu.

Je také důležité počítat s tím, že dobrá firma nemusí být dobrou investicí při každé ceně. Pokud trh očekává příliš rychlý růst a akcie je drahá, může její cena klesat i v situaci, kdy společnost dál zvyšuje zisk.

Kdy dává větší smysl ETF

ETF je často praktičtější pro investora, který chce pravidelně investovat, nechce sledovat výsledky desítek firem a má dlouhý investiční horizont. Pravidelný nákup širokého fondu může omezit potřebu rozhodovat, která akcie je právě vhodná.

ETF se hodí také jako základ portfolia. Investor může například většinu dlouhodobých úspor držet v široce diverzifikovaném fondu a menší část využít pro vlastní výběr akcií. Tím si zachová možnost aktivně investovat, ale případná chyba neohrozí celé portfolio.

Ani u ETF však není vhodné nakupovat bez kontroly. Investor by měl zjistit, jaký index fond sleduje, kolik pozic drží, jak velká je koncentrace v největších firmách, v jaké měně je veden, zda dividendy vyplácí nebo reinvestuje a jaké má celkové náklady.

Nejčastější chyby při volbě mezi ETF a akciemi

První chybou je zaměňovat počet pozic za diverzifikaci. ETF s desítkami technologických firem může být méně vyvážené než fond s tisíci společnostmi z různých regionů.

Druhou chybou je ignorování překryvů. Investor může vlastnit široké ETF a současně nakupovat největší společnosti z jeho portfolia. Tím nevědomky zvyšuje koncentraci na několik firem.

Třetí chybou je příliš časté obchodování. Neustálé přeskakování mezi akciemi a ETF zvyšuje náklady a může vést k rozhodnutím založeným na krátkodobých pohybech trhu.

Čtvrtou chybou je používání minulého výnosu jako hlavního argumentu. Akcie, která v posledních letech výrazně rostla, může být kvalitní, ale její budoucí výnos nemusí kopírovat minulost.

Jak si vybrat podle vlastního profilu

Pro začínajícího investora bývá rozumné začít otázkou, zda dokáže dlouhodobě snášet pokles širokého akciového trhu. Pokud by při poklesu o 30 procent prodával v panice, problém není pouze ve volbě ETF nebo akcií, ale také v příliš vysokém podílu rizikových aktiv.

Investor s krátkým horizontem by neměl automaticky držet celé portfolio v akciích, ať už prostřednictvím ETF, nebo jednotlivých titulů. Peníze určené na blízký výdaj mohou být ohroženy právě v okamžiku, kdy trh klesne.

Dlouhodobý investor může naopak využít kombinaci obou přístupů. Široké ETF může tvořit hlavní část portfolia a jednotlivé akcie menší, předem omezenou složku. Klíčové je stanovit si pravidla ještě před nákupem: maximální podíl jedné akcie, důvod pro prodej a interval kontroly portfolia.

Závěr: ETF jako základ, akcie jako vědomá sázka

ETF a jednotlivé akcie nejsou soupeři, mezi kterými musí investor vždy vybrat pouze jednu možnost. Pro většinu běžných investorů může být široké ETF jednodušším základem, protože nabízí diverzifikaci, nižší nároky na správu a menší závislost na jediné firmě.

Jednotlivé akcie mohou portfolio doplnit, pokud investor rozumí jejich riziku a dokáže přijmout možnost výrazného zaostání za trhem. Neměly by však být automaticky považovány za lepší variantu jen proto, že mají vyšší potenciál růstu.

Rozhodující otázka proto nezní, co může vydělat nejvíce. Zní: jaké portfolio dokážu držet dlouhodobě, rozumím mu a dokážu ho udržet i během výrazného poklesu trhu?