Investovat pravidelně, nebo čekat na pokles? Rozhoduje hlavně to, odkud peníze přicházejí

Představte si dvě situace. První měsíc vám na účet přijde výplata a část z ní chcete pravidelně investovat. Druhá situace nastane, když získáte větší jednorázovou částku, například bonus, dědictví nebo peníze z prodeje nemovitosti. V obou případech se nabízí stejná otázka: investovat hned, nebo počkat na pokles?

Odpověď není úplně stejná. U peněz, které teprve postupně vznikají z příjmu, čekání na pokles obvykle znamená pouze odkládání investice. U peněz, které už máte k dispozici, jde o rozhodnutí mezi okamžitým vstupem na trh a postupným rozložením nákupu.

Nejdůležitější je přitom rozlišit investiční plán od snahy načasovat trh. Pravidelné investování může být dlouhodobě disciplinovaná strategie. Čekání na pokles je naopak často sázka na to, že investor pozná správný okamžik nejen pro nákup, ale také pro návrat na trh.

Co znamená pravidelné investování

Pravidelné investování spočívá v tom, že posíláte stejnou částku do vybraného fondu, ETF nebo jiného investičního nástroje v pravidelných intervalech. Neřešíte přitom, zda trh právě roste, klesá nebo se pohybuje do strany.

Při vyšších cenách za stejnou částku nakoupíte méně podílových listů nebo akcií. Při nižších cenách jich nakoupíte více. Investor tak nemusí před každým nákupem rozhodovat, zda je trh právě levný nebo drahý.

Tento přístup se často označuje jako dollar-cost averaging. Americký regulátor Investor.gov ho popisuje jako investování stejných částek v pravidelných intervalech bez ohledu na vývoj trhu. Strategie ale sama o sobě nezaručuje zisk a nechrání před poklesem hodnoty investice.

Pro běžného investora má pravidelnost ještě jeden význam: snižuje počet rozhodnutí, která musí během roku udělat. Automatická platba po výplatě může omezit tendenci utratit peníze nebo čekat na zprávu, která podle všeho konečně oznámí správný okamžik k nákupu.

Nové peníze nejsou totéž jako hotovost, kterou už máte

Pokud investujete část každé výplaty, nelze zpětně investovat peníze, které jste ještě nevydělali. Čekání na pokles by v takové situaci znamenalo, že peníze zůstávají na účtu a možná se investují až o několik měsíců později.

U dlouhodobého cíle, například důchodu za dvacet nebo třicet let, má odkládání každého pravidelného nákupu svou cenu. Peníze, které zůstávají mimo trh, nemohou těžit z případného růstu ani z reinvestovaných výnosů.

Pravidelný plán samozřejmě neznamená investovat bez ohledu na osobní situaci. Nejprve by měla být vyřešena přiměřená finanční rezerva, drahé spotřebitelské dluhy a dostupnost peněz pro krátkodobé výdaje. Investice určená na cíl za dva roky by neměla být nastavena stejně jako peníze na důchod za třicet let.

Co dělat s jednorázovou částkou

U jednorázové částky je srovnání přesnější. Investor může vložit celou sumu okamžitě, nebo ji rozdělit například do tří, šesti či dvanácti nákupů. První možnost nabízí více času na trhu. Druhá snižuje riziko, že investor vloží vše těsně před krátkodobým propadem.

Výzkum společnosti Vanguard porovnával jednorázové investování s tříměsíčním rozložením nákupu na základě historických a simulovaných výnosů. V historickém srovnání globálního akciového indexu MSCI World za období 1976 až 2022 překonalo jednorázové investování tříměsíční rozložení nákupu přibližně v 68 % případů.

Důvod je jednoduchý: akciové trhy mají dlouhodobě tendenci růst, i když jejich cesta bývá nepravidelná. Peníze investované okamžitě mají proto v průměru delší dobu, během které mohou být vystaveny rizikové prémii. Hotovost odložená „na lepší chvíli“ mezitím může zaostávat.

To neznamená, že jednorázový vstup vždy dopadne lépe. Pokud po nákupu přijde výrazný pokles, postupné investování může dočasně vypadat výhodněji. Historická pravděpodobnost ale není garance budoucího výsledku a žádná z těchto strategií neumí spolehlivě předpovědět další vývoj trhu.

Historická data nejsou návodem k předpovědi

Čísla z historických analýz je nutné číst opatrně. Vanguard ve svém srovnání používá globální akciový index a porovnává hodnotu portfolií po jednom roce. Skutečný investor může mít jiné poplatky, daně, měnové riziko, investiční horizont i složení portfolia.

Výsledek také závisí na tom, co investor považuje za pokles. Pokles o pět procent může být běžná krátkodobá změna. Propad o třicet procent je psychologicky i finančně mnohem náročnější. Čekat na konkrétní hranici může vypadat objektivně, ale trh může předtím růst, klesat pomaleji nebo po prvním propadu rychle obrátit směr.

Dalším problémem je návrat na trh. Investor, který čeká na pokles, často nečeká jen na levnější ceny. Musí také rozhodnout, kdy je pokles u konce. Pokud trh po propadu několik týdnů roste, může začít čekat na další pokles a zůstat mimo investici ještě déle.

Proč je načasování obtížné

Trh se pohybuje na základě očekávání. Ceny proto nereagují pouze na současné hospodářské výsledky, ale také na to, co investoři čekají od ekonomiky, úrokových sazeb, zisků firem nebo geopolitické situace.

Ve chvíli, kdy je pokles zřejmý ve zprávách a na grafech, může být část negativních očekávání už v cenách započtená. Zároveň není jisté, zda právě probíhá běžná korekce, delší medvědí trh nebo pouze krátké kolísání.

Analýza Charles Schwab porovnávala několik hypotetických investorů, kteří vkládali stejnou částku každý rok. Nejlépe dopadl investor s dokonalým načasováním, ale investor, který peníze investoval okamžitě, se v dlouhodobém srovnání umístil těsně za ním. Výsledky ukazují hlavně to, že pravidelná účast na trhu může být praktičtější než snaha opakovaně trefovat minima.

Kdy může dávat smysl nákup rozdělit

Postupné investování jednorázové částky může být rozumný kompromis pro člověka, který by po okamžitém nákupu při poklesu pravděpodobně zpanikařil. Menší počáteční pozice může snížit psychologický tlak a pomoci investorovi dodržet dlouhodobý plán.

Důležité je ale předem stanovit pravidla. Například lze rozdělit částku do šesti stejných nákupů během šesti měsíců. Pokud trh mezitím klesne, plán pokračuje. Pokud trh roste, investor také pokračuje a nesnaží se rozhodnutí znovu odkládat.

Takový přístup není bez nákladů. Část peněz zůstává dočasně v hotovosti, takže se může snížit očekávaný výnos oproti okamžité investici. Při častějších nákupech mohou hrát roli také transakční poplatky, daňové dopady nebo měnové konverze.

Postupné investování proto není automaticky lepší. Jeho hlavní přínos může spočívat v tom, že investorovi umožní zůstat v plánu. Strategie, kterou člověk dokáže dlouhodobě dodržet, může být v praxi vhodnější než teoreticky výhodnější plán, od kterého při prvním propadu uteče.

Modelový příklad rozhodování

Modelový příklad: Investor má k dispozici 120 000 Kč a investuje do široce diverzifikovaného akciového ETF s horizontem patnácti let. Může vložit celou částku okamžitě, nebo ji rozdělit do šesti měsíčních nákupů po 20 000 Kč.

Pokud trh během prvních šesti měsíců převážně roste, okamžitý vstup bude mít pravděpodobně vyšší hodnotu, protože větší část peněz pracovala od začátku. Pokud trh hned po prvním nákupu výrazně klesne, postupný vstup může mít nižší počáteční ztrátu a část dalších nákupů proběhne za nižší ceny.

Po patnácti letech však bude výsledek záviset především na celkovém vývoji trhu, poplatcích, měnovém kurzu, reinvestovaných výnosech a schopnosti investora strategii dodržet. Tento příklad není předpověď výnosu. Ukazuje pouze rozdíl mezi vyšší dobou na trhu a menším rizikem špatného načasování jednorázového nákupu.

Jak rozhodnutí přizpůsobit investičnímu horizontu

Čím kratší je horizont, tím menší prostor má investor pro zotavení po velkém propadu. Peníze potřebné za jeden až tři roky by proto zpravidla neměly být plně vystaveny akciovému riziku jen proto, že investor čeká na rychlý růst.

U dlouhého horizontu je krátkodobý pokles méně důležitý než celková disciplína, diverzifikace a náklady. Investor, který bude peníze potřebovat až za desítky let, může mít větší prostor překonat několik špatných období.

Rozhodnutí také závisí na toleranci k riziku. Pokud by pokles hodnoty portfolia o dvacet procent vedl k prodeji v nevhodnou chvíli, je lepší upravit velikost akciové složky nebo zvolit postupný vstup než investovat agresivně a později plán opustit.

Nejčastěji dává smysl jednoduché pravidlo

Pro peníze přicházející pravidelně bývá praktickým výchozím bodem pravidelné investování podle předem nastaveného plánu. Investor tím nesází na konkrétní den a postupně nakupuje v různých tržních podmínkách.

U větší jednorázové částky je možné zvážit okamžitou investici, pokud má investor dlouhý horizont a zvládne krátkodobý pokles. Jestliže by ho jednorázový nákup psychologicky paralyzoval, může částku rozdělit na předem určené období. Klíčové je, aby se z dočasného rozložení nestalo nekonečné čekání na ideální pokles.

Nejhorší variantou bývá dlouhodobé odkládání bez jasných pravidel. Investor pak nenakupuje při růstu ani při poklesu a hotovost zůstává mimo trh déle, než původně zamýšlel. Cílem investičního plánu není předpovědět každý pohyb, ale vytvořit postup, který odpovídá cíli, horizontu a schopnosti snášet riziko.