Jak diverzifikovat portfolio a proč nestačí několik různých akcií

Pět různých akcií může na první pohled působit jako rozumně rozložené portfolio. Pokud ale všechny pocházejí ze stejného sektoru, stejné země nebo reagují na stejné ekonomické faktory, jejich ceny se mohou pohybovat téměř stejným směrem. Investor pak nevlastní pět skutečně nezávislých zdrojů výnosu, ale několik variant podobného rizika.

Diverzifikace proto neznamená pouze nakoupit více titulů. Jde o to rozdělit peníze mezi investice, jejichž výsledky nejsou dokonale závislé na jedné firmě, odvětví, zemi nebo typu ekonomického vývoje. Cílem není odstranit veškeré riziko. To u investování nejde. Smyslem je snížit riziko, že jeden problém zásadně poškodí celé portfolio.

Co diverzifikace skutečně znamená

Diverzifikace je strategie rozložení investic mezi více aktiv s odlišnými riziky a výnosovými charakteristikami. V praxi může zahrnovat několik vrstev: různé společnosti, sektory, regiony, velikosti firem, měny a také různé třídy aktiv, například akcie, dluhopisy nebo hotovost.

Důležité je rozlišovat mezi počtem investic a jejich skutečnou odlišností. Deset akcií může být méně diverzifikovaných než jeden široký akciový fond, pokud všechny firmy podnikají v podobném segmentu. Naopak široké ETF může obsahovat stovky nebo tisíce společností z různých zemí a odvětví.

Americká Komise pro cenné papíry a burzy upozorňuje, že fondy a ETF mohou diverzifikaci výrazně usnadnit, ale automaticky ji nezaručují. Úzce zaměřený fond zaměřený například na jeden sektor může být stále vysoce koncentrovanou investicí.

Proč několik akcií nemusí stačit

Představme si modelové portfolio pěti akcií. Investor v něm drží výrobce čipů, provozovatele cloudových služeb, technologickou platformu, výrobce softwaru a společnost prodávající elektroniku. Jde o pět různých firem, ale jejich výsledky může ovlivňovat stejná kombinace faktorů: úrokové sazby, výdaje firem na technologie, vývoj ekonomiky nebo nálada investorů vůči růstovým akciím.

Pokud se tyto faktory zhorší, mohou klesnout všechny pozice současně. Jednotlivé firmy mohou mít odlišné hospodářské výsledky, ale jejich akcie se často pohybují podobným směrem. Portfolio je potom diverzifikované podle počtu názvů, nikoli podle zdrojů rizika.

Dalším problémem je váha jednotlivých pozic. Pokud jedna akcie tvoří 40 procent portfolia a zbývající čtyři se dělí o zbytek, celkový výsledek bude do značné míry záviset na největší pozici. Pokles této akcie o 50 procent by při nezměněné hodnotě ostatních investic snížil celé portfolio přibližně o 20 procent.

To je důvod, proč je při hodnocení diverzifikace nutné sledovat nejen počet titulů, ale také jejich podíl, vzájemnou podobnost a citlivost na stejné faktory.

Korelace: když různé investice reagují stejně

Jedním z užitečných pojmů je korelace. Zjednodušeně popisuje, do jaké míry se dvě investice pohybují stejným směrem. Pokud mají dvě akcie vysokou korelaci, jejich ceny často rostou a klesají podobně. Přidání další podobné akcie pak může riziko portfolia snížit jen omezeně.

Korelace není stálá. V klidnějších obdobích mohou různé sektory reagovat odlišně, zatímco během výrazného výprodeje mohou investoři prodávat riziková aktiva napříč trhem. Ani široce diverzifikované portfolio proto není chráněné před poklesem celého akciového trhu.

FINRA upozorňuje, že investice v jednom odvětví, regionu nebo typu cenného papíru bývají často silně propojené. Právě proto může být portfolio složené z mnoha podobných titulů stále vystavené koncentračnímu riziku.

Čtyři vrstvy skutečné diverzifikace

První vrstvou jsou jednotlivé společnosti. Pokud portfolio obsahuje více firem, problém jedné z nich má menší dopad než u investice do jediné akcie. Tato ochrana ale funguje lépe tehdy, když společnosti působí v odlišných odvětvích a nejsou vystavené stejnému obchodnímu riziku.

Druhou vrstvou jsou sektory. Technologie, zdravotnictví, finance, průmysl, energetika nebo spotřební zboží reagují odlišně na úrokové sazby, ceny komodit, regulaci i fázi hospodářského cyklu. Rozložení mezi více sektorů může snížit závislost portfolia na jediné části ekonomiky.

Třetí vrstvou jsou regiony a měny. Portfolio zaměřené pouze na jednu zemi je citlivé na její hospodářský vývoj, politiku, měnový kurz a místní regulaci. Mezinárodní investice mohou část tohoto rizika rozložit, i když zároveň přidávají měnové, politické a regulatorní riziko.

Čtvrtou vrstvou jsou různé třídy aktiv. Akcie mají vyšší potenciál dlouhodobého růstu, ale jejich ceny mohou výrazně kolísat. Dluhopisy, peněžní prostředky nebo krátkodobé nástroje mohou mít jiné chování, zejména pokud investor potřebuje část peněz v kratším časovém horizontu.

Akciová diverzifikace není totéž co diverzifikované portfolio

Investor může mít dobře rozložené akcie, ale přesto příliš rizikové celé portfolio. Pokud jsou všechny peníze v akciích, portfolio zůstává citlivé na celkový propad akciových trhů. Přidání firem z jiných sektorů může snížit riziko jednotlivých společností, ale neodstraní systémové riziko akciového trhu.

Pro dlouhodobého investora s vysokou tolerancí k poklesům může být vysoký podíl akcií přijatelný. Investor, který bude peníze potřebovat za několik let, však může potřebovat větší podíl konzervativnějších aktiv. Správná alokace proto závisí na cíli, časovém horizontu a schopnosti snášet ztráty.

Investor.gov uvádí, že rozdělení mezi akcie, dluhopisy a hotovost by mělo odpovídat konkrétnímu cíli a toleranci k riziku. Portfolio určené na dlouhodobé budování majetku může vypadat jinak než portfolio pro výdaj, který přijde za dva roky.

Jak diverzifikovat pomocí ETF

Pro většinu běžných investorů je praktickým nástrojem široce zaměřené ETF. Jedním nákupem lze získat podíl ve velkém počtu společností a rozložit riziko mezi více zemí nebo sektorů. To může být jednodušší než samostatně vybírat a průběžně sledovat desítky akcií.

Ani ETF však není automaticky diverzifikované. Fond zaměřený pouze na Nasdaq 100, určitou technologickou oblast nebo jediný sektor může mít vysokou koncentraci v několika největších společnostech. Investor by měl kontrolovat nejen název fondu, ale také index, počet pozic, regionální rozložení, sektorové váhy a největší držby.

Podobný problém může vzniknout při kombinaci několika ETF. Investor může například vlastnit široký globální fond, americký index a technologický ETF. Na první pohled jde o tři různé produkty, ale jejich největší pozice se mohou výrazně překrývat. Počet ETF tedy není sám o sobě měřítkem diverzifikace.

Na toto téma přirozeně navazují články „MSCI World: co obsahuje, jak funguje a zda stačí jako celé portfolio“ a „S&P 500 vs. MSCI World: jaký je mezi nimi rozdíl a které ETF dává větší smysl?“. Pro začínající investory může být užitečný také text „Jak vybrat první ETF? 7 věcí, které zkontrolovat před nákupem“.

Jak poznat, zda se investice překrývají

Prvním krokem je sepsat všechny pozice a jejich aktuální váhy. Nestačí vypsat pouze názvy ETF. U každého fondu je vhodné zjistit jeho největší společnosti, sektorové rozložení, geografické zastoupení a případně měnové zajištění.

Poté je možné označit opakující se firmy a sektory. Pokud se stejná společnost objevuje ve třech fondech, její skutečný podíl v portfoliu je součtem všech těchto expozic. Investor může být překvapený, jak velkou část portfolia tvoří několik největších globálních firem.

Praktickou kontrolní otázkou je: Co by se stalo, kdyby výrazně klesl jeden sektor, jedna země nebo určitý typ růstových akcií? Pokud by odpověď znamenala velkou ztrátu celého portfolia, diverzifikace pravděpodobně není dostatečná.

Modelový příklad rozložení rizika

Modelový příklad: Investor vloží 100 000 Kč do pěti akcií, přičemž každá představuje 20 procent portfolia. Pokud jedna společnost zkrachuje a její akcie ztratí celou hodnotu, portfolio při nezměněné hodnotě ostatních pozic klesne o 20 procent.

Nyní si představme široký fond se stovkami společností, kde jedna firma tvoří například 1 procento portfolia. Stejný extrémní scénář by měl při nezměněné hodnotě ostatních pozic přímý dopad přibližně 1 procento. Ani fond není bez rizika, protože mohou klesnout celé sektory nebo trhy, ale jednotlivé firemní selhání má menší vliv.

Jde pouze o ilustrativní model, nikoli o předpověď výnosu nebo ztráty. Skutečný dopad závisí na složení konkrétního portfolia a na tom, jak by na problém reagovaly ostatní investice.

Diverzifikace a rebalancování

Rozložení portfolia se v čase mění. Pokud jedna část výrazně roste, může se její podíl zvětšit natolik, že portfolio začne být koncentrovanější, než investor původně zamýšlel. Růst vítězné investice proto může paradoxně zvýšit riziko.

Rebalancování znamená návrat k předem stanovenému rozložení. Investor může například jednou za rok zkontrolovat váhy a nové vklady posílat především do částí, které zaostaly. Prodej části vítězné investice může mít daňové a transakční dopady, takže není nutné rebalancovat mechanicky každý měsíc.

Důležitější než přesné datum je mít předem stanovené pravidlo. Může jít o pravidelnou kontrolu nebo o toleranční pásmo, například zásah tehdy, když se podíl určité třídy aktiv odchýlí od cíle o několik procentních bodů.

Co diverzifikace nevyřeší

Diverzifikace nezaručuje zisk a nechrání před poklesem celého trhu. Neodstraňuje ani riziko inflace, měnové pohyby, vysoké poplatky nebo špatně zvolený investiční horizont.

Není také náhradou za finanční rezervu. Peníze určené na nájem, splátky nebo blízké výdaje by neměly být vystavené stejnému riziku jako dlouhodobé investice. Pokud investor musí prodávat během poklesu, diverzifikace může ztrátu zmírnit, ale nemusí zabránit realizaci ztráty.

Správně diverzifikované portfolio proto začíná u osobního plánu. Teprve potom dává smysl řešit konkrétní ETF, jednotlivé akcie a jejich váhy. Článek „Jak si sestavit první portfolio: jednoduchý postup pro začínající investory“ se tomuto procesu věnuje z praktičtějšího pohledu.

Diverzifikace není soutěž o nejvyšší počet pozic. Dobré portfolio má především srozumitelnou strukturu, odpovídá cíli investora a není závislé na jednom typu scénáře. Několik různých akcií může být začátkem, ale skutečné rozložení rizika vyžaduje kontrolu sektorů, regionů, vzájemných překryvů i celkové alokace mezi akcie a další aktiva.